Všichni často říkáme, jak je těžké získat nějaké peníze na sport, zvlášť pokud se jedná třeba o stolní tenis. Málokdo však zkusil nějaké peníze sehnat. A tak před tím, než začnu spílat na nepřízeň osudu, rozhodl jsem se to vyzkoušet sám.

V Kolíně bydlím už více než 11 let, pracuji ale v Praze, a tak osobních vazeb tady mnoho nemám. Koho tedy oslovit? Může oddíl stolního tenisu potenciálnímu partnerovi nabídnout něco, čím by ho přesvědčil, že má sáhnout do peněženky a odevzdat nemalý peníz někomu, koho ani nezná? Tato otázka byla pro mě klíčová, nicméně v době před volbami mě napadlo, kudy by mohla vést cesta.

V nedávném předvolebním boji jsme byli svědky toho, jak nám kandidující strany slibovaly vše možné a dokonce nám rozdávaly vše možné: koblihy, guláše, nebo v lepším případě nějaký kulturní zážitek.

Oslovil jsem tedy některé kandidáty do zastupitelstva našeho města. V Kolíně kandidovalo 8 subjektů, dohromady více než 200 lidí. Vybral jsem si takové, kteří mají vlastní firmu nebo významnou funkci v nějaké firmě. Takových jsem na kandidátkách našel kolem třiceti. Z nich jsem nakonec vybral 10, u kterých se mi podařilo najít kontakt a s velkou pravděpodobností je přiřadit k dané firmě. 

Poté jsem napsal dopis, ve kterém jsem představil náš oddíl, přidal několik odkazů o činnosti z internetu, požádal o spolupráci a odeslal e-mailem. Vím, že e-mail není v tomto případě příliš vhodný komunikační prostředek, ale předpokládal jsem, že tím, jakou skupinu oslovuji, by mohl být počet odpovědí nadprůměrný. Na závěr jsem oslovené požádal, aby odpověděli i v případě záporné odpovědi a uvedli důvod svého rozhodnutí. Cílem totiž nebylo pouze získat něco pro ping-pong, ale i dovědět se něco o kandidátech.

Z 10 e-mailů jsem dostal odpověď na tři. Z pohledu e-mailové komunikace je to velký úspěch. Pokud oslovujete někoho, koho osobně neznáte, je 30% více než dobré. Bohužel, všechny odpovědi byly záporné.

První odpověď přišla hned stejný večer a kandidát napsal, že svoje aktivity, prostředky i své srdce věnuje jinému sportu. Taková odpověď mě pro začátek celkem potěšila.

Druhá odpověď přišla druhý den a celkem stroze oznamovala, že firma nesponzoruje, protože má sama problémy. Škoda.

A třetí den přišla odpověď nejnadějnější, ve které kandidát uvedl, že sponzoruje jinde, ale za určitých okolností by nám možná přispěl také. Tak uvidíme, pokud ty okolnosti splníme.

Oslovení e-mailem je sice nejjednodušší, ale určitě málo efektivní. Navíc nikdy není ani jisté, že se dopis k adresátovi vůbec dostane. To byl asi i problém v tomto případě. Nechce se mi totiž věřit, že více než dvě třetiny oslovených kandidátů by dva týdny před volbami vůbec neodepsalo subjektu, který i s rodinými příslušníky čítá více než stovku lidí. Zvlášť, když volebních akcí ve městě se zúčastňovaly dle mého odhadu pouze desítky.

I když jsme žádné peníze takto nezískali, nemůžu sám za sebe říci, že se jednalo o úplně ztracený čas. Musel jsem detailně prostudovat kandidátky, vím teď mnohem víc o tom, kdo nám teď bude vládnout a proč. Udělal jsem si obrázek, na kterém můžu do budoucna stavět.

 

 

Jaroslav Pilner